• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Co se skrývá v jehličí

1. prázdninový blok

Les je nejsložitějším a nejrozmanitějším suchozemským ekosystémem. Je pro něj charakteristická větší druhová rozmanitost než u polí nebo luk. Lesní půda je na rozdíl od půdy zemědělské pokryta trvalým rostlinným společenstvem a není pravidelně obdělávána.

Součástí koloběhu látek je odumřelé dřevo, které je rozkládáno na humus. Lesní půda si tak dlouhodobě zachovává své přirozené vlastnosti. Hodnota lesního ekosystému roste s jeho stářím a spočívá ve vyšší ekologické stabilitě, biodiverzitě a vyšší odolnosti vůči nepříznivým vlivům. Les můžeme rozdělit do jednotlivých pater (stromové, keřové, bylinné, mechové), z nichž každé má charakteristické rostlinné i živočišné druhy, ale i teplotní, světelné a vlhkostní podmínky.

Lesy se rozkládají na třetině našeho území a dominují v nich jehličnany, které tvoří tři čtvrtiny porostů (nejvíce je zastoupen smrk, pak borovice). Zbývající čtvrtinu tvoří listnáče, z nichž se nejčastěji vyskytuje buk a dub. V minulosti byl poměr jehličnanů a listnáčů vyrovnanější, smrkové dřevo ale rychleji roste, znamená tedy rychlejší a vyšší finanční výnosy, a tak začaly smrky nahrazovat původní dřeviny. Vznikly tzv. smrkové monokultury, lesy s jedním druhem dřeviny stejného stáří. Nevýhodou monokultur je, že snižují pestrost přírody (biodiverzitu), jsou náchylné k větrným kalamitám a k napadení škůdci (např. kůrovcem) a les ztrácí schopnost účinně ochránit půdu před erozí. Nyní je snaha přiblížit skladbu našich lesů původnímu stavu. Ideální je totiž les smíšený. Lesy v ČR jsou převážně obhospodařované, člověk do nich zasahuje těžbou a vysazováním nových stromů.